Když se ke mně před pár dny dostala informace o aktivitách pana Jiráska v jedné z našich nejznámějších porodnic, dělalo mi velký problém uvěřit tomu, co čtu. Nemohla jsem uvěřit slovům, která pronášel člověk, vědecký pracovník s několika tituly a spoustou ocenění. Dokonce i jeho vlastní syn si myslí, že zašel již moc daleko.
Pan Jirásek působí jako embryolog v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí. Velká část jeho činnosti je postavena na existenci tzv. "potratového zákona", zákona podle něhož se narození dítěte od početí až do hmotnosti 500 gramů (cca 24. týden těhotenství), které nepřežije prvních 24 hodin po porodu, v případě narození mrtvého dítěte až do váhy 1000 gramů (cca 28. týden těhotenství), nazývá potrat a takové potracené dítě - zdravotnický odpad, tkáň.
Embryolog pan Jirásek tyto děti krájí a zkoumá, aniž by dostal či vůbec potřeboval souhlas rodičů dítěte s touto jeho činností. Naše legislativa mu to bohužel umožňuje. A pan Jirásek toho náležitě využívá i pro své soukromé aktivity. Upravuje mikroskopicky zvětšené snímky plátků těchto dětí, barevně je dolaďuje, pojmenovává a vystavuje ve výstavních sálech. A dokonce se diví, že není o jeho výstavu u nás zájem. Jeho tvrzení, že lidská bytost je ta, která se narodí a přežije, vzbudilo na zahraniční konferenci kritiku. Embryo je prospektivní lidská bytost a srovnávat tuto skutečnost s prospektivitou toho, zda se někdo stane kancléřem je nikoliv vysvětlující, ale šokující.
Naše nejmladší dcera se narodila ve 24. týdnu těhotenství, tedy na hranici životaschopnosti právě v porodnici, kde působí i pan Jirásek. Vzhledem k tomu, že jsem začala rodit již ve 23. týdnu těhotenství, měla jsem "potratový zákon" stále v patách. Již při přijetí si mne přehazovali z jednoho oddělení na druhé. Porod nebo potrat? Člověk nebo odpad? Ochránila jsem svoji dceru do magického 24. týdne těhotenství. Přesně o půlnoci začali mé dceři poskytovat péči směřující k záchraně jejího života. Bylo to o prsa. Dcera se narodila dva dny poté. Pak byla legislativa již plně na naší straně. Dcera vážila pouze 670 gramů, byla zaintubována a pár týdnů odkázána na úplnou plicní ventilaci. Po dlouhém traumatizujícím období si konečně užíváme života spolu s naší úžasnou dcerou. Mé zraněné já se zvedá z tratoliště krve, uzdravuje se a já naštěstí nemusím přemýšlet, zda pro své "umělecké výtvory" nepoužil pan Jirásek i naši dceru.
Při narození dítěte, které naše legislativa označuje jako zdravotnický odpad, nebývají bohužel rodiče podpořeni v přijetí tohoto narozeného dítěte a v následném rozloučení se s ním, v přijetí ztráty. Tato nepodpora může způsobit, že se žena nevyrovná s touto životní událostí, zatlačí ji do pozadí. Možná nevědomě bude ovšem negativně ovlivňovat její další život i plnění její mateřské role. Každá životní událost má své fáze a je nutné tyto fáze respektovat, jinak se nám budou připomínat stále naléhavěji. Vynakládání úsilí k tomu, abychom toto připomínání potlačili, nám klidu nedodá, pouze nás vyčerpá. Klid můžeme získat, pokud si dovolíme takovou životní událost prožít a k tomu potřebujeme podporu. To, jak se chováme k těhotné a rodící ženě, k ženě - matce, k jejímu dítěti, to jak přistupujeme k počínajícímu životu, odráží atmosféru a fungování celé naší společnosti.
Jsem přesvědčena, že život každého člověka začíná jeho početím a i ten, který má na tomto světě vyměřený velmi krátký čas má svůj smysl. Pro mne mají životy mých dětí, i těch kterým byl vyměřen skutečně krátký čas v mé děloze, mnohem větší význam než život pana Jiráska. Počínající život není zdravotnický odpad ani obyčejná tkáň. O tom by mohla vyprávět každá žena, která o své miminko přišla.
Apeluji na naše zákonodárce, aby co nejdříve projednali a přijali změnu "potratového zákona". Změnu zákona, která bude podporovat rodinu, lidskost, respekt, která bude podporovat úctu k životu a právo na svobodu. Potřebujeme zákon, který dá rodičům do rukou odpovědnost za jejich vlastní děti od okamžiku početí. Zákon, který umožní rodičům svobodně se rozhodnout o dalším osudu jejich mrtvých dětí. Zákon, který bude rodiče v těchto těžkých životních okamžicích chránit před manipulací a nekalými praktikami. Pouze rodiče by měli mít právo dát souhlas s vědeckým bádáním svých mrtvých dětí bez ohledu na čas, který uběhl od jejich početí.
Jsme tady PRO ŽIVOT, proto ho PROŽÍVEJME. Pokud budeme život, jeho běh, souvislosti PŘERUŠOVAT nedivme se, že pouze PŘEŽÍVAME.
Zdroj:
Rozhovory:
http://www.zdn.cz/rozhovory/predstavujeme/445803
http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art845
Výstava:
http://www.cuni.cz/IFORUM-9834.htm
