Dítě patří k rodičům - norma při poskytování služeb v porodnictví

8. 04. 2014 12:00:00
Setkávám se s tím stále dokolečka. "Řekli mi, že nás na porodním sále nemá kdo hlídat a odnesli ho." "Doporučili mi, abych se vyspala, abych si po porodu odpočinula, že mi ji ráno přinesou, ale stejně jsem nemohla celou noc spát." "Po císařském řezu mi ji nosili jen na kojení, prý se to tak u nich dělá." "Říkali, že ví, že se v zahraničí klokánkuje, i když je dítě ventilované, ale oni to tak prostě nedělají." "Musím vydržet, až bude mít tu správnou váhu, abychom mohli být konečně spolu." Zeptám se: "A co chcete Vy?" Většinou přijdou těkavé pohyby očí, mlčení, po tvářích se začnou kutálet slzy. "Na to se mě ještě nikdo nezeptal." Nabídnu kapesníky.

Část žen, s kterými se setkávám, slovně vyjadřuje spokojenost s poskytovanými zdravotními službami v porodnictví, cítím z nich ovšem určité pochybnosti. Porod vnímají jako ne zrovna příjemný zážitek, ale přežily ho, stejně jako jejich matky a nepříjemné pocity potlačují. Jsou rády, že mají porod za sebou a soustředí se na péči o dítě většinou v souladu s doporučeními poskytovatelů zdravotních služeb.

Setkávám se také se ženami, které se vyjadřují o poskytovaných zdravotních službách v porodnictví pouze v superlativech, často dost vášnivě a hlasitě. Hovoří o tom, že jejich dítěti případně jim samotným byl zachráněn život či zdraví, že by bez fyzické pomoci samy neporodily. Při péči o dítě se většinou dost často obracejí s prosbou o radu, pomoc či ujištění, zda je vše v pořádku na poskytovatele zdravotních služeb.

A také se setkávám se ženami, které jsou s poskytovanými zdravotními službami v porodnictví spíše nespokojeny. Většinou jsou to ženy, které si uvědomují, že svoboda znamená převzít zodpovědnost do svých vlastních rukou. K tomu potřebují spoustu energie, kterou odmítají vydávat přizpůsobováním se názorům a přístupům, které nejsou v souladu s jejich vnímáním a cítěním a mnohdy ani v souladu s podporou zdraví. Hledají si své vlastní cesty.

Já jsem dost dlouho moji cestu mateřstvím přizpůsobovala poskytovaným zdravotním službám. Přece mne to tak učili. Návod na život mohu najít v knihách, případně se ptát u autorit, které na to mají vzdělání. Stále častěji se ovšem ozývaly pochybnosti. Úspěšně jsem tyto pochybnosti ignorovala a byla jsem na sebe pyšná, jak dokážu vše zvládnout.

Můj starší syn se narodil akutním císařským řezem v nemocnici, kde jsem musela poskytovatelům zdravotních služeb dokázat, že se o sebe dokážu postarat, abych mohla mít svého syna u sebe. Když mi ho konečně vrátili, odnesla jsem si také problémy s kojením a přesvědčení, že je nutné ho co nejdříve učit samostatnosti. Začala jsem se samostatným večerním usínáním. Bylo to náročné, vyčerpávající, když plakal, plakala jsem mnohdy s ním. Byla jsem na sebe ovšem stále pyšná, jak vše zvládám. Postupovala jsem přece podle doporučení autorit, které na to mají vzdělání a ví to tedy lépe než já.

Po spontánním porodu mé starší dcery, kdy jsem zažila neuvěřitelný pocit štěstí při kontaktu kůže na kůži a vzájemném si koukání do očí bezprostředně po jejím narození, jsem dceru již ochotně předala do rukou poskytovatelů zdravotních služeb a čekala, až mi ji druhý den vrátí. Odnesla jsem si navíc i občasnou bezmoc z mojí neschopnosti rozeznat co potřebuje a utišit ji. Nácvik samostatného večerního usínání byl ještě mnohem náročnější, moje starší dcera si jde za každých okolností za svým. Po konzultaci s autoritou jsem odcházela posílena v tom, že moje dcera musí pochopit, že tak to má být a já musím být důsledná. Dokázala jsem být důsledná, abych mohla být i nadále na sebe náležitě pyšná, jak vše zvládám a co všechno vydržím.

Když se narodila moje mladší dcera ve 24. týdnu těhotenství sledovala jsem poskytovatele zdravotních služeb, jak pečují o moji dceru a cítila jsem smutek. Byli tak profesionálně techničtí. Vnímala jsem ovšem také necitlivost k mojí dceři i ke mně. Toužila jsem být co nejvíce s mojí dcerou, pečovat o ni. Několik týdnů jsem prosila, ptala se, kdy konečně budu moci pochovat, přebalit moji dceru, přizpůsobovala jsem se a čekala. Vždyť poskytovatelé zdravotních služeb na to mají vzdělání a ví to tedy asi lépe než já. Konečně přišel ten den, kdy jsem mohla být s mojí dcerou stále, pečovat o ni. A s ním mne opanoval i obrovský strach, abych ji neublížila. Copak to můžu zvládnout? Můj stávající život se začal od základů rozkládat. Začala jsem si uvědomovat můj velký omyl. Moje pýcha pomalu přecházela v pád. Styděla jsem se stále víc. Navštěvovala jsem psychoterapie a stále hlouběji sahala do peněženky, užívala jsem antidepresiva a byla otupělá.

Bylo na čase převzít plně zodpovědnost za sebe i mé děti do vlastních rukou. Následovala dlouhá a občas těžká cesta mého postupného osvobozování se a uzdravování. Svým dětem jsem se za mé chyby omluvila. Dnes už vím, že rodiče jsou pro své dítě zdrojem uzdravující síly a podpory, že právě rodiče ví a dokážou svým dětem pomoci nejlépe. Potřebují k tomu podporu a informace.

Naše společnost prožila dlouhé období ve strachu z autorit, období totality, s jehož důsledky se stále potýkáme. A jedním z těchto důsledků je stále zlehčovaná a ignorovaná separace dětí od rodičů a její důsledky při poskytování zdravotních služeb v porodnictví. Chápu, že ve světle týdenní separace na novorozeneckém oddělení, kterou prošla při svém narození většina z nás, se nynější stav může jevit jako vyhovující. Z vlastních velmi bolestivých zkušeností i zkušeností dalších vím, že není, že zde stále přetrvávají mocenské vlivy.

Pojďte se podílet na zlepšování zdravotních služeb v porodnictví, které jsou placeny z našich daní a odvodů do státního rozpočtu. Ozvěte se, pokud nejste s kvalitou poskytovaných služeb spokojeni, jen tak může dojít ke změně k lepšímu. Já Vám nyní nabízím jednu z možností.

Přeji si, aby děti mohly být se svými rodiči a rodiče se svými dětmi tak, jak to skutečně potřebují, jak je to v souladu s podporou zdraví. Spolu s mým manželem jsem vytvořila petici adresovanou ministerstvu zdravotnictví pro podporu rodičů v nepřetržitém kontaktu při péči o jejich děti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb v porodnictví, kterou můžete najít na tomto odkaze.

"Každý se bude jednou zodpovídat za všechny legitimní radosti, které opomenul prožít." Talmud

Autor: Ivana Antalová | úterý 8.4.2014 12:00 | karma článku: 22.54 | přečteno: 2540x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 132 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 275 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 146 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2733

https://ivanaantalova.wixsite.com/pivilka-ivka

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...