Setkávám se s tím stále dokolečka. "Řekli mi, že nás na porodním sále nemá kdo hlídat a odnesli ho." "Doporučili mi, abych se vyspala, abych si po porodu odpočinula, že mi ji ráno přinesou, ale stejně jsem nemohla celou noc spát." "Po císařském řezu mi ji nosili jen na kojení, prý se to tak u nich dělá." "Říkali, že ví, že se v zahraničí klokánkuje, i když je dítě ventilované, ale oni to tak prostě nedělají." "Musím vydržet, až bude mít tu správnou váhu, abychom mohli být konečně spolu." Zeptám se: "A co chcete Vy?" Většinou přijdou těkavé pohyby očí, mlčení, po tvářích se začnou kutálet slzy. "Na to se mě ještě nikdo nezeptal." Nabídnu kapesníky.
Část žen, s kterými se setkávám, slovně vyjadřuje spokojenost s poskytovanými zdravotními službami v porodnictví, cítím z nich ovšem určité pochybnosti. Porod vnímají jako ne zrovna příjemný zážitek, ale přežily ho, stejně jako jejich matky a nepříjemné pocity potlačují. Jsou rády, že mají porod za sebou a soustředí se na péči o dítě většinou v souladu s doporučeními poskytovatelů zdravotních služeb.
Setkávám se také se ženami, které se vyjadřují o poskytovaných zdravotních službách v porodnictví pouze v superlativech, často dost vášnivě a hlasitě. Hovoří o tom, že jejich dítěti případně jim samotným byl zachráněn život či zdraví, že by bez fyzické pomoci samy neporodily. Při péči o dítě se většinou dost často obracejí s prosbou o radu, pomoc či ujištění, zda je vše v pořádku na poskytovatele zdravotních služeb.
A také se setkávám se ženami, které jsou s poskytovanými zdravotními službami v porodnictví spíše nespokojeny. Většinou jsou to ženy, které si uvědomují, že svoboda znamená převzít zodpovědnost do svých vlastních rukou. K tomu potřebují spoustu energie, kterou odmítají vydávat přizpůsobováním se názorům a přístupům, které nejsou v souladu s jejich vnímáním a cítěním a mnohdy ani v souladu s podporou zdraví. Hledají si své vlastní cesty.
Já jsem dost dlouho moji cestu mateřstvím přizpůsobovala poskytovaným zdravotním službám. Přece mne to tak učili. Návod na život mohu najít v knihách, případně se ptát u autorit, které na to mají vzdělání. Stále častěji se ovšem ozývaly pochybnosti. Úspěšně jsem tyto pochybnosti ignorovala a byla jsem na sebe pyšná, jak dokážu vše zvládnout.
Můj starší syn se narodil akutním císařským řezem v nemocnici, kde jsem musela poskytovatelům zdravotních služeb dokázat, že se o sebe dokážu postarat, abych mohla mít svého syna u sebe. Když mi ho konečně vrátili, odnesla jsem si také problémy s kojením a přesvědčení, že je nutné ho co nejdříve učit samostatnosti. Začala jsem se samostatným večerním usínáním. Bylo to náročné, vyčerpávající, když plakal, plakala jsem mnohdy s ním. Byla jsem na sebe ovšem stále pyšná, jak vše zvládám. Postupovala jsem přece podle doporučení autorit, které na to mají vzdělání a ví to tedy lépe než já.
Po spontánním porodu mé starší dcery, kdy jsem zažila neuvěřitelný pocit štěstí při kontaktu kůže na kůži a vzájemném si koukání do očí bezprostředně po jejím narození, jsem dceru již ochotně předala do rukou poskytovatelů zdravotních služeb a čekala, až mi ji druhý den vrátí. Odnesla jsem si navíc i občasnou bezmoc z mojí neschopnosti rozeznat co potřebuje a utišit ji. Nácvik samostatného večerního usínání byl ještě mnohem náročnější, moje starší dcera si jde za každých okolností za svým. Po konzultaci s autoritou jsem odcházela posílena v tom, že moje dcera musí pochopit, že tak to má být a já musím být důsledná. Dokázala jsem být důsledná, abych mohla být i nadále na sebe náležitě pyšná, jak vše zvládám a co všechno vydržím.
Když se narodila moje mladší dcera ve 24. týdnu těhotenství sledovala jsem poskytovatele zdravotních služeb, jak pečují o moji dceru a cítila jsem smutek. Byli tak profesionálně techničtí. Vnímala jsem ovšem také necitlivost k mojí dceři i ke mně. Toužila jsem být co nejvíce s mojí dcerou, pečovat o ni. Několik týdnů jsem prosila, ptala se, kdy konečně budu moci pochovat, přebalit moji dceru, přizpůsobovala jsem se a čekala. Vždyť poskytovatelé zdravotních služeb na to mají vzdělání a ví to tedy asi lépe než já. Konečně přišel ten den, kdy jsem mohla být s mojí dcerou stále, pečovat o ni. A s ním mne opanoval i obrovský strach, abych ji neublížila. Copak to můžu zvládnout? Můj stávající život se začal od základů rozkládat. Začala jsem si uvědomovat můj velký omyl. Moje pýcha pomalu přecházela v pád. Styděla jsem se stále víc. Navštěvovala jsem psychoterapie a stále hlouběji sahala do peněženky, užívala jsem antidepresiva a byla otupělá.
Bylo na čase převzít plně zodpovědnost za sebe i mé děti do vlastních rukou. Následovala dlouhá a občas těžká cesta mého postupného osvobozování se a uzdravování. Svým dětem jsem se za mé chyby omluvila. Dnes už vím, že rodiče jsou pro své dítě zdrojem uzdravující síly a podpory, že právě rodiče ví a dokážou svým dětem pomoci nejlépe. Potřebují k tomu podporu a informace.
Naše společnost prožila dlouhé období ve strachu z autorit, období totality, s jehož důsledky se stále potýkáme. A jedním z těchto důsledků je stále zlehčovaná a ignorovaná separace dětí od rodičů a její důsledky při poskytování zdravotních služeb v porodnictví. Chápu, že ve světle týdenní separace na novorozeneckém oddělení, kterou prošla při svém narození většina z nás, se nynější stav může jevit jako vyhovující. Z vlastních velmi bolestivých zkušeností i zkušeností dalších vím, že není, že zde stále přetrvávají mocenské vlivy.
Pojďte se podílet na zlepšování zdravotních služeb v porodnictví, které jsou placeny z našich daní a odvodů do státního rozpočtu. Ozvěte se, pokud nejste s kvalitou poskytovaných služeb spokojeni, jen tak může dojít ke změně k lepšímu. Já Vám nyní nabízím jednu z možností.
Přeji si, aby děti mohly být se svými rodiči a rodiče se svými dětmi tak, jak to skutečně potřebují, jak je to v souladu s podporou zdraví. Spolu s mým manželem jsem vytvořila petici adresovanou ministerstvu zdravotnictví pro podporu rodičů v nepřetržitém kontaktu při péči o jejich děti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb v porodnictví, kterou můžete najít na tomto odkaze.
"Každý se bude jednou zodpovídat za všechny legitimní radosti, které opomenul prožít." Talmud
