Pátek 24. března 2023, svátek má Gabriel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 24. března 2023 Gabriel

Díky tomu, že dokážu pomoct sobě, můžu pomáhat i ostatním

20. 06. 2012 20:00:00
Děkuji mé přítelkyni Gaurí Chrastilové za velmi příjemný a podporující rozhovor, který se mnou stvořila.

Ivana Antalová je žena, partnerka a matka. Je spoluautorkou knihy Bonding – porodní radost, která se zabývá podporou rané vazby mezi matkou a jejím dítětem. Ivanino jméno je také pevně spojeno s rodičovskou organizací BabyKlokánci, která se zformovala jako přirozené vyústění internetové diskuse rodičů předčasně narozených dětí.

V současné době Ivana pečuje o sebe, manžela a své tři děti a také podporuje rodiče v jejich kompetencích. Působí jako laktační poradkyně, lektorka masáží dětí a kojenců a stojí u vzniku nového projektu – organizace „Dítě patří k rodičům“.


Tvoje životní zkušenosti tě přivedly k pomoci a podpoře ostatních. Když se vrátíme na úplný počátek – jaké bylo tvoje dětství? S jakým vkladem do života jsi přišla na svět?
Když jsem si po narození nejmladší dcery kladla různé existenciální otázky a v souvislosti s hledáním odpovědí absolvovala spoustu seminářů osobnostního růstu, podařilo se mi dostat se až na začátek mého života. Pochopila jsem, že jsem si sama tuto cestu vybrala. Abych mohla uskutečnit svoji vizi, potřebovala jsem se v životě hodně učit. To se mi nejlépe mohlo podařit a věřím, že i podařilo právě v rodině, do které jsem se narodila a také v té, kterou jsem poté vytvořila. Narodila jsem se mamince, které necelé dva roky před mým narozením zemřelo zcela osaměle v nemocnici novorozené děťátko. I já jsem byla v prvních dnech po narození bez mé maminky a ona beze mne. V dětství jsem se velmi bála smrti, prosila jsem, abych nikdy nezemřela. Ve skutečnosti jsem se bála, že přijdu o láskyplnou mateřskou náruč, která mi nebyla po narození dopřána, netušila jsem, o co jsem byla ochuzena, bála jsem se neznámého.

Součástí tvého životního příběhu je i šest těhotenství, z nichž máš tři děti...
V době přechodu z dětství do dospělosti můj život na dlouhou dobu uvízl v konzumním způsobu života, který mi umožnil přestat řešit existenciální otázky. I když jsem byla vdaná skoro deset let, netoužila jsem po dětech, tuto otázku jsem neřešila. Na jedné gynekologické prohlídce se nad tím podivoval i můj lékař. Aniž bychom se chránili, neotěhotněla jsem. Po vyšetření manžela, které bylo v pořádku, mi doporučil laparoskopické vyšetření vejcovodů, které odhalilo srůsty na obou vejcovodech. Bylo mi doporučeno umělé oplodnění. Opět jsem tedy začala řešit existenciální otázky. Odpovědi na ně jsem ovšem hledala velmi obtížně, zejména z důvodu chybějící empatie a lidskosti ze strany ošetřujícího personálu. Cesta umělého oplodnění nebyla mojí cestou.

Máš za sebou tři porody. Každý z nich byl úplně jiný. Můžeš je porovnat?
Nejstarší syn se narodil císařským řezem, vážil 4550 g a rozhodl se jít na svět nožičkami. Po zkušenostech, které jsem měla já jako dítě při narození, se mu ani nedivím. V děloze se mi vytvořila přepážka, která mu bránila obrátit se hlavou dolů. Vzhledem k tomu, že můj ošetřující gynekolog nepoznal, že je syn opačně, mohl se narodit, kdy sám chtěl. Praskla mi plodová voda a odjela jsem do nemocnice, kde mi byl indikován císařský řez. Moje starší dcera si vybrala pro své narození den narozenin svého bratra. Porod probíhal zcela normálně, až na vyrušování a urychlování porodu personálem. Po narození jsem si vykřičela položení nahé dcery na mé nahé tělo, koukaly jsme si s dcerou do očí, napila se z jednoho prsu, z druhého. V ten moment jsem si uvědomila, jak jsem šťastná, že jsem se narodila jako žena a jak je mi líto mužů, že jsou o tento zážitek ochuzeni. Pak mi dceru opět sebrali. Z tohoto pohledu čerpám ovšem stále. Moje nejmladší dcera se narodila na hranici životaschopnosti ve 24. týdnu těhotenství. Její příchod na svět, pobyt v nemocnici i naše vzájemné sžívání a moje péče o ni byla posledním kamínkem do mozaiky uchopení mého vlastního života. Odevzdala jsem vše, abych si mohla vybírat jen to, co skutečně chci a potřebuji.

Díky tomu, co jsi zažila po předčasném porodu nejmladší dcery Evičky, ses rozhodla pomáhat ostatním maminkám nedonošených a nemocných dětí. A tak vznikli BabyKlokánci...
Po narození Evičky to bylo strašné. Nepochopení, nedostatek empatie, popírání, necitlivost, a hlavně strach, můj strach o mé dítě a také strach zdravotníků, díky kterému jsem se přizpůsobovala, byť jsem cítila, že mohu mé dceři pomoci mnohem víc. Kdykoliv jsem odcházela z nemocnice domů, moje dcera v nemocnici zůstávala odkázaná na přístroje a ošetřující zdravotníky. Nikdy jsem ovšem od své dcery neodešla úplně, vždy jsem s ní byla v myšlenkách a tak to mám se svými dětmi i nadále.
Hledala jsem nejlepší cestu v těchto situacích. Součástí hledání bylo i založení a koordinování projektu BabyKlokánci na podporu rodin s předčasně narozenými a nemocnými novorozenci, které funguje pod občanským sdružením Zrnka. V rámci činnosti BabyKlokánků jsme seznamovali veřejnost s touto problematikou, propojovali světy oddělené nemocniční zdí, informovali o situaci u nás vyspělé státy Evropské unie, kterým není situace u nás lhostejná a chtějí nám pomoci. Vedla jsem spoustu rozhovorů s rodiči, zejména matkami, a našla jsem tu nejlepší cestu, kterou je podpora rodičů v péči o jejich děti v každé situaci. Základním faktorem šťastného života je pocit bezpečí a toho dosáhneme, pokud je o nás láskyplně pečováno.

Jak dlouho jsi byla koordinátorkou BabyKlokánků a proč ses nedávno rozhodla odejít a věnovat se projektu „Dítě patří k rodičům“?
BabyKlokánky jsem založila v roce 2009, koordinovala jsem je tedy tři roky. Organizaci „Dítě patří k rodičům“ jsem se rozhodla založit, protože si uvědomuji, že je čas se posunout zase o kousek dále. Pokud se rodiče maximálně podpoří v péči o jejich dítě, dostane se jim toho nejlepšího vkladu pro zvládání úskalí, která život občas přináší. Tato podpora je uzdravující pro děti i jejich rodiče. Věřím, že profesionálním přístupem se nám podaří podpořit rodiče v péči o jejich děti nejlépe. Jedná se o problém celonárodní, napříč jednotlivými generacemi i obory lidské činnosti.

Jaká je hlavní myšlenka vaší organizace, kdo ji tvoří a jakým způsobem chcete pomáhat?
Organizace „Dítě patří k rodičům“ by ráda poskytla široké odborné i laické veřejnosti nástroje k ideální podpoře rané vazby mezi dítětem a jeho rodiči. Organizace unikátně propojuje vzdělávací a osvětovou činnost v návaznosti na medializaci tématu a z toho plynoucí motivaci podpory rané vazby. Zakládajícími členy jsou vedle mne socioložka Daniela Rendl a projektová manažerka Veronika Svobodná, odborným garantem klinická psycholožka Michaela Mrowetz.
Jedním z nástrojů je i ideové prohlášení podepsané význačnými osobnostmi odborného a mediálního světa, které zní:
„Dítě patří k matce. Dítě s matkou ochraňuje otec. Dítě patří k rodičům“. Podpora vazby mezi dítětem a jeho rodiči od okamžiku početí vytváří optimální podmínky pro naplňování potřeb dítěte a vede k pocitu bezpečí. Pocit bezpečí je pro každého jedince základní podmínkou spokojeného života. Základem poskytované péče je myšlenka „Dítě patří k rodičům“.

Život ti postavil do cesty mnoho překážek, ale i výzev, které jsi přijala a díky nimž ses stala inspirací a podporou pro mnohé další...
To, co a jak jsem v životě prožila, mělo na můj nynější život význačný pozitivní vliv. Na začátku mého života jsem dostala informaci, že nestojím za to, aby se někdo zabýval mými potřebami. Díky tomu jsem se v životě soustředila na uspokojování toho, co jsem si myslela, že chtějí ostatní. Díky všemu prožitému jsem pochopila, že milovat jiné mohu jedině, pokud budu schopná bezvýhradně milovat sama sebe. Pomáhat jiným mohu pouze tehdy, pokud dokážu pomoci sama sobě. Je to cesta náročná, uzdravující, posilující a naplňující život štěstím. Děkuji všem, které jsem na této cestě potkala, zejména mým dětem, mým rodičům a mému partnerovi, kterému chci tento rozhovor věnovat.

Zdroj: http://www.babyweb.cz/Clanky/a5618-Diky-tomu-ze-dokazu-pomoct-sobe-muzu-pomahat-i-ostatnim.aspx

Autor: Ivana Antalová | středa 20.6.2012 20:00 | karma článku: 8.54 | přečteno: 812x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Vzácná pochvala premiéra

V pondělí 20. března jsem na svém blogu na iDNES publikoval článek „Křesťané upozorňují na děsivé důsledky přijetí navrhované soudní reformy v Izraeli“. Zdá se, že jejich apel nebyl zbytečný. Resp. oni jsou o tom přesvědčeni.

24.3.2023 v 20:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Kateřina Kešnerová

Zelená diktatura vytáhla sakra ostré drápky a nikdo zatím ani neceknul

Pokud si myslíte, že si eko ideologie již vystřílela své nejsilnější náboje, tak vás musím zklamat. Pokud se národní vlády nesemknou, stanou se z nich loutky v zelených rukách Evropské komise.

24.3.2023 v 18:18 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 272 | Diskuse

Petr Kotek

Jak se z oboustranně uspokojivého sexu může stát znásilnění?

Tajní policisté z Barcelony mají problém: souložili ve službě. Nejde o to, že by kvůli tomu zanedbávali jiné povinnosti a vyšetřování případů vázlo. Právě naopak – díky sexu získávali důležité operativní poznatky.

24.3.2023 v 17:38 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 204 | Diskuse

Karel Trčálek

Dementuje pan L. Větvička své nepravdivé informace?

Dezinformace samozřejmě neexistují. Ale člověk někdy toho v dobré víře naplácá. Ne, že by přímo lhal, to ne, ale prostě měl k dispozici jen mylné informace. A od toho je dementi

24.3.2023 v 17:21 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 271 | Diskuse

Michael Laitman

Dravá realita našeho století

Starozákonní proroci nazývali modloslužebníky ty, kdo uctívali věci vytvořené vlastníma rukama. Jejich bohy byly předměty vyrobené ze dřeva nebo kamene.

24.3.2023 v 17:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2729

https://ivanaantalova.wixsite.com/pivilka-ivka

Hrozí ekonomický kolaps? Analytici varují před Minského momentem

Selhání bankovních institucí, otřesy na finančních trzích a pokračující nejistota zvyšuje podle mnohých odborníků...

Ukrajinská pobřežní obrana zničila plány na vylodění u Oděsy

Flotila ukrajinského námořnictva dostala na začátku ruské invaze na frak, ale její „suchozemská“ pobřežní obrana...

Meteoroložka Honsová: Letos bude extrémní počasí, zapíše se do historie

Premium Meteoroložka Dagmar Honsová je přesvědčená, že letošní rok určitě přinese mnoho zajímavých a zřejmě i extrémních...

Německé platy v nedohlednu. Známe sedm důvodů, proč Češi berou míň

Ekonomové už desítky let propočítávají, kdy české mzdy doženou ty německé. Rozdíly mezi oběma státy přetrvávají a...

Být nahý před diváky není žádná kratochvíle, ale ani hrůza, říká Zounar

Herec Martin Zounar (55), který v Ordinaci hraje doktora Bobo Švarce, se opět svlékne. Poprvé se před kamerami objevil...