Ano pane Pařízku, hlavní změna by měla nastat v každém z nás.

Dnes jsem si se zájmem přečetla rozhovor se šéfem jednoho z perinatologickych center v Praze panem Antonínem Pařízkem. Zaujala mne zejména dvě témata, kterými se rozhovor zabýval. Použiji pouze části rozhovoru, které se vztahují k tématům. Celý rozhovor můžete najít podle zdroje níže.

Lze chování politiků změnit?

Hlavní změna by měla nastat v každém z nás. Nehrbit se před politiky a zejména zaměstnanci úřadů. Jsou našimi zaměstnanci, pobírají plat z našich daní. Při návštěvě obecního úřadu si musí každý z nás uvědomit, že je právě ON váženým občanem, který má právo na rychlou a kvalitní službu. Je nutné zapomenout na léta podsouvanou roli občana-plebejce, který úředníky jen otravuje. Chovejme se důstojně, odpovídajícím způsobem sebevědomě. Naopak alespoň dobrým slovem oceňme ty zaměstnance úřadu, kteří jsou slušní, odborně na výši a ochotní pomoci.

Sdílím tento názor pana Pařízka a dovolím si jeho odpověď poupravit pro další související oblast našeho veřejného života, která je mi blízká:

Hlavní změna by měla nastat v každém z nás. Nehrbit se před politiky a zejména zaměstnanci zdravotnických zařízení. Jsou našimi zaměstnanci, pobírají plat z našich daní. Při návštěvě zdravotnického zařízení si musí každý z nás uvědomit, že je právě ON(A) váženým(ou) klientem(kou), který(á) má právo na rychlou a kvalitní službu. Je nutné zapomenout na léta podsouvanou roli "alternativní matky(otce, pacienta)" , která(ý) zdravotníky jen otravuje. Chovejme se důstojně, odpovídajícím způsobem sebevědomě. Naopak alespoň dobrým slovem oceňme ty zaměstnance zdravotnických zařízení, kteří jsou slušní, odborně na výši a ochotní pomoci.

Skutečně pěkná inspirace pro spoustu oblastí, pro kohokoliv z nás a já za ni děkuji.

Další pro mne zajímavé reakce pana Pařízka byly tyto:

Proč jste se vlastně stal porodníkem?

Shoda náhod mě nasměrovala tímto směrem. Soused mojí rodiny měl totiž za přítele jednoho pražského primáře gynekologie a porodnictví. Jenže v konkrétní nemocnici mně chyběla v 80. letech základní kádrová podmínka - přednost v Praze dostávali členové KSČ, nebo Slováci. Ani jednu podmínku jsem nesplňoval. Stal jsem se proto anesteziologem a měl jsem čekat, až se uvolní místo v chirurgickém oboru. Čekal jsem několik let a anesteziologie se mně začala velmi líbit. Zvažoval jsem dokonce, zda již v tak krásném oboru nezůstat. Dal jsem nakonec na první rozhodnutí a do oboru gynekologie a porodnictví jsem přestoupil. Ostatně měl jsem již v hlavě plán, jak dále v porodnictví využít v anesteziologii nabytých dovedností. 

Tak jste se dostal k epidurální analgézii, kterou jste zavedl do českého porodnictví?

Ano, to byl ten rozhodující moment. Můj primář anesteziologie byl ve své době jedním z mála průkopníků v Československu, kdo zde prošlapával cestu k regionální anestezii. Dokonce se sám pokoušel o zavedení epidurální analgezie u porodu, ale v 70. letech neuspěl. Mně se to po několika letech obtíží podařilo. V porodnici "U Apolináře" jsme s celým týmem lékařů a porodních asistentek dokonce založili v roce 1992 výukové centrum pro vzdělávání v metodách porodnické analgezie a anestezie. Tento program funguje přes dvacet let dodnes.

Dočetla jsem se o panu Pařízkovi, že přivedl na svět případně odrodil skoro 10 tisíc dětí. 

Jsem přesvědčena, že je pan Pařízek skvělým odborníkem na poli anesteziologie a v konkrétních situacích, které v životě člověka mohou nastat a nastávají je jeho přínos positivní a záslužný. Pokud se ovšem používá anestezie "preventivně", jak se tomu často u porodů u nás děje, dochází tím k vypnutí velmi důležité signalizace. Rodící žena je poté tedy nutně vystavena zvýšené kontrole zdravotníků (monitorování dítěte i ženy, vnitřní vyšetřování, poloha na zádech, separace dítěte od matky a další intervence), porod se dostává pod vedení lékařů a mnohdy končí operativně. 

Potenciál přirozeného a zdárného průběhu porodu je velmi vysoký. Vnímaná bolest u porodu není ve většině případů patologií, ale jedním z důležitých signálů, kterými se může rodící žena řídit a vést tak zdárně vlastní porod. Nepřetržitá podpora bondingu je po tak namáhavé práci, kterou porod je, tou nejlepší odměnou pro matku, dítě i celou rodinu.

Věřím, že se blížíme i u nás době, kdy i ve vyjádřeních lékařů bude patrno, že na svět přivádí své dítě matka dítěte, že rodí rodící žena.

Věřím, že i u nás se blížíme době, kdy ženám bude dostupná péče samostatné porodní asistentky v těhotenství, při porodu i v poporodním období a budou podporovány ve výběru tohoto způsobu péče, jako způsobu s nejlepšími výsledky.

Věřím, že se blížíme době, kdy budou moci lékaři využívat svůj skvělý odborný a profesní potenciál zejména k řešení patologických a náročných situací, které v životě občas nastávají a kde jsou velmi potřební.

S úctou a respektem k právu na rychlou a kvalitní službu

Ivana Antalová

www.ivanaantalova.cz

Zdroj: Pražan, září 2013 - měsíčník jedné politické strany dodávaný do schránek občanů Prahy 1 zdarma